Srdeční resynchronizační léčba

Srdeční resynchronizační léčba je léčebná metoda, která je používaná u některých nemocných s dlouhodobými projevy srdečního selhávání. Část těchto nemocných má pomalou elektrickou aktivaci komorové svaloviny, což lze detekovat z EKG křivky například přítomností známek tzv. bloku levého raménka Tawarova. Jestliže toto zpomalení přesáhne určitou mez, lze hovořit o poruše synchronie elektrické aktivace či o dyssynchronii. Mechanická aktivita jednotlivých oblastí komorové svaloviny je spouštěna elektrickou aktivací, proto při elektrické dyssynchronii často dochází i k mechanické dyssynchronii, neboli poruše synchronie kontrakce. Tím jsou dále zhoršovány projevy srdeční nedostatečnosti. Dyssynchronie se dá do značné míry zmírnit tzv. srdeční resynchronizační léčbou, při které je jedna elektroda speciálního kardiostimulátoru implantována do pravé komory a druhá elektroda žilním systémem srdečním na povrch levé komory srdeční. Alternativním způsobem implantace levokomorové elektrody je chirurgické našití na povrch levé komory.

Schematické zobrazení a RTG obraz polohy elektrod u biventrikulárního kardiostimulátoru

Elektrický signál se při stimulaci komorovou svalovinou šíří ze dvou míst, což výrazně zrychluje elektrickou aktivaci a tím zefektivňuje mechanickou kontrakci. Protože přístroj stimuluje současně pravou i levou komoru srdeční, někdy se mluví o biventrikulární stimulaci. Většinou, avšak ne vždy, mívají přístroje pro srdeční resynchronizační léčbu ještě třetí elektrodu v pravé síni, která umožňuje správnou součinnost srdečních síní a komor. V případě setrvalých síňových arytmií, nejčastěji tzv. fibrilace síní, se tato síňová elektroda neimplantuje.

EKG křivky u pacienta před (A) a po implantaci (B) biventrikulárního kardiostimulátoru. Před implantací je vzhledem k poruše nitrokomorového vedení vzruchu QRS komplex rozšířen.

Po zavedení biventrikulární stimulace dochází k výraznému zúžení komplexu QRS, které dokládá zkrácení vedení vzruchu srdečními komorami.

K resynchronizační léčbě jsou indikováni pacienti se srdečním selháním, systolickou dysfunkcí levé komory srdeční (ejekční frakce levé komory <35%), poruchou nitrokomorového vedení vzruchu (QRS komplex na EKG širší než 130ms). V současné době je nejčastěji implantován biventrikulární kardioverter-defibrilátor, tedy přístroj, který vedle zlepšení známek srdečního selhání brání vzniku maligních komorových tachyarytmií.

Více informací o srdeční resynchronizační léčbě naleznete zde.